Svet-Stranek.cz
Jičín
LOUTKOVÉ DIVADLO SRDÍČKO

Historie souboru:Jičín

Historie souboru

Počátky loutkového divadla v Jičíně obecně zasahují do období přelomu 19. a 20. století. V roce 1900 ve městě existovalo několik spolkových a rodinných loutkových divadel. Z nejznámějších to bylo sokolské divadélko, které hrálo v budově sokolovny, dále to byla scéna v Lidovém domě na Novém Městě patřící lidové straně. Konečně loutkové divadlo hráli i ochotníci řemeslné besedy.

 

Z rodinných loutkových divadel vynikala scéna známého dětského lékaře MUDr. E. Opatrného, který hrál pro děti ve svém bydlišti v budově dnešní polikliniky. Uvedená divadélka působila až do období druhé světové války, která jejich činnost přerušila.

 

V roce 1951 stojí u zrodu obnovení loutkového divadla v Jičíně divadelní ochotníci Jaro Fric a Jiří Škaloud, oba pracovníci pošty, která díky pochopení tehdejšího ředitele pošty L. Beyvla poskytla těmto nadšencům i prostory v přízemí poštovní budovy. Další pracovník pošty, pan Emil Kolář, přispěl největší měrou, když umožnil zakoupení scény, dekorací, čtrnácti loutek a dalšího technického vybavení Uměleckého loutkového divadla jeho bratra Josefa Koláře. Prvním principálem divadla se stal Jaro Fric, technickým vedoucím Emil Kolář a správcem divadla Jiří Škaloud.

 

Jak praví kronika: „Soubor se rozhodl jít cestou, která je jednou z nejkrásnějších, na jejímž konci je odměna vpravdě nejvzácnější – uspokojení dětského srdce a povznesení dětské duše. Od srdce nás všech, kdož hrajeme, k srdci nejposlednějšího diváka v sále bylo vždy hráno a bude hráno.“ Nebylo tedy divu, že divadélko, které v roce 1952 zahájilo svou činnost, dostalo název „SRDÍČKO“. Kmenovým repertoárem souboru se staly klasické loutkové pohádky (Královna Pohádka, Začarovaný les, Sůl nad zlato, Perníková chaloupka, O zlaté rybce, Honza vítězí nad čarodějnicí, Bacilínek, …). Později si členové souboru troufli i na loutkovou inscenaci Jiráskovy Lucerny.

 

V roce 1957 se ujali vedení Srdíčka Zdena Kalábová a Jiří Škaloud a téměř zároveň se divadélko stěhuje do suterénních prostor dnešního Masarykova divadla (původně skladiště, byt a prádelna), které si loutkáři přestavěli a upravili. 13. září 1959 zahájilo Srdíčko provoz v nových prostorách, kde sídlí dosud. Tradiční repertoár byl obohacen složitějšími pohádkami (např. Dračí komedie, O nespokojeném kohoutkovi, Ostrov splněných přání, Šuki a Muki, …) s početnějším obsazením.

 

V roce 1964 se Srdíčko stalo souborem Jednotného klubu pracujících v Jičíně. Pod vedením principála Jaro Frice hrálo každou sobotu od 15 hodin, a to jeden titul po dvě soboty. Za sezónu stihli loutkáři až 12 premiér. Uváděli především klasické pohádky s Kašpárkem (Kašpárkova Rozárka, Začarovaný Kašpárek, Kašpárek lékařem, Kašpárek a čert, …)

 

Po smrti J. Frice v roce 1972 se vedoucí souboru znovu stala Zdena Kalábová. Kromě pravidelných sobotních představení hrálo Srdíčko i pro mateřské školy a účastnilo se přehlídek amatérských souborů, na nichž získávalo řadu ocenění a uznání.

 

Roku 1976 přešlo vedení Srdíčka do rukou nové členky Marie Erlebachové.  Sezóna 1977/78 proběhla ve znamení oslav 25. výročí založení Srdíčka. Slavnostní představení pohádek J. Š. Kubína s názvem Čertí hlouposti připravil Ctirad Jelínek, tehdy herec divadla Drak v Hradci Králové.

 

V roce 1977 odchází ze zdravotních důvodů paní Marie Erlebachová a vedoucím se stává Jan Jelínek. Soubor hrál nadále každou sobotu, mnohá představení se opakovala pro velký zájem diváků i třikrát. S pohádkami se také vyjíždělo na letní dětské tábory v okolí Jičína a k pacientům do Lázní Železnice. Oblíbená byla i vánoční „nadílková“ představení pro děti zaměstnanců jičínských podniků.

 

V sezóně 1981/82 nastoupila na místo vedoucího Srdíčka Věra Holá. Soubor se snažil obohatit repertoár novými, méně známými inscenacemi (Princezna Zubejda, Krakonoš, Dvě Cecilky, Chalupník a čert, Vodníkova Hanička, Čertimlýn, …). V roce 1983 oslavilo Srdíčko 30 let svého trvání a uspořádalo přehlídku loutkářských souborů, kterých se zúčastnily soubory z Libáně, Valdic, Hořic a Lomnice nad Popelkou.

 

Na podzim roku 1983 byly po hygienické a požární revizi prostory divadélka pro veřejnost uzavřeny. V lednu 1984 se proto instaluje na malý sál Masarykova divadla zájezdová scéna a představení se odehrávají v tomto náhradním prostoru. Aktivita členů souboru však postupně opadala.


V dubnu 1985 se stal principálem divadélka Srdíčko Zdeněk Prokeš. Vlivem nevyhovujících podmínek však soubor opouštění někteří letití členové a díky tomu se omezuje počet představení.

 

Nová historie loutkového divadla Srdíčko začíná změnou společenské situace po listopadu 1989. Nové vedení města Jičína rozhodlo o opravách suterénních prostor a přidělení dotace na provedení prací. Členové souboru pod vedením Zděňka Prokeše se pustili vlastními silami do rekonstrukčních prací a 4. června 1993 se dveře Srdíčka otevřely pro veřejnost podruhé.

 

Významným dnem loutkového divadla byl 10. listopad 1995. K tomuto datu se váže oslava 90. narozenin jednoho ze zakladatelů Srdíčka Emila Koláře. Jako dárek jubilantovi se uskutečnilo benefiční představení Čertí hlouposti za účasti představitelů města. Emil Kolář, který se do posledních chvil účastnil dění v divadélku, zemřel v roce 1999.

 

1. května 1995 se Srdíčkáři rozjeli na Moravu do Bzence, kde navázali spolupráci s tamějšími loutkáři. Soubor dvakrát vystoupil na Staroměstském náměstí v Praze: v roce 1995 na Vánočních trzích a v roce 1996 o Velikonocích. Opakovaně hrál v Libáni, Sobotce, Ostroměři, Turnově a na setkání amatérských malířů ve Studeňanech a v Libosadě. Nejvýznamnější zájezd souboru se uskutečnil v roce 1998 – tehdy vystoupilo Srdíčko s inscenací hry Dr. Faust v italském Trentu.

 

V září roku 2007 po nečekaném úmrtí Zdeňka Prokeše byl členy souboru zvolen principálem Milan Smolík. Zároveň se do Srdíčka začínají vracet někteří dřívější členové a přicházejí i mladí lidé. Postupně stoupá i návštěvnost představení, která jsou často vyprodána. Navazují se kontakty s dalšími divadly a soubor se často vydává na zájezdová představení.

 

Na podzim roku 2012 soubor oslavil 60 let svého trvání. Při této příležitosti pořádal po dobu 8 týdnů přehlídku loutkových divadel a pro své bývalé členy a přátele uspořádal společenský večer, během něhož se vrátil k začátku své existence a uvedl novou úpravu pohádkové hry Aloise Jiráska Lucerna.


Soubor však nezapomíná ani na dospělé diváky a ke svému 65. výročí speciálně pro ně nastudoval hru "Ze vzpomínek komorné aneb Milostné příběhy italské", kterou podle světoznámé knihy Dekameron napsal člen souboru Liboslav Kučera.

 

V říjnu 2022 oslavil soubor 70. výročí svého trvání. Jak je již jeho zvykem, oslavil jej divadelní přehlídkou, na které vystoupili loutkářské soubory z Hořic, Libáně, a Liberce. Pro pozvané hosty složené z bývalých členů, spřízněných souborů, představitelů města a významných osobností města uspořádal společenský večer, během kterému odehrál autorskou hru Liboslava Kučery z domácího prostředí „Čerti na Velíši“ inspirovanou místními pověstmi.

 

návštěvníků stránky
celkem238 196
tento týden508
dnes88